Práce poslance je časově náročná

Ač si mnoho lidí nejspíš myslí opak, poslanecká práce je také o čase a hodinách, které člověk musí ve sněmovně strávit. Ať už v rámci mimořádných schůzi, obstrukcí či jiných povinností. Novináři s oblibou sledují účast na jednáních, protože to je snadno dostupný ukazatel, který dává jednoznačné číslo. Jsem ráda, že mám více než 90% účast, ale zároveň si sama uvědomuji, že to číslo je zavádějící. Jsou schůze, které trvají 15 hodin a jsou během nich jen dvě hlasování, a také jsou schůze, které trvají pět hodin a obsahují 60 hlasování. Celá řada jednání se také odehrává mimo oficiální schůze.

Poslaneckou práci v tomhle čase vnímám jako svoji hlavní práci. I když jsem pořád radní města a nadále zůstávám v kontaktu s lékařskou praxí, práce poslance je pro mě prioritou. Pokud volím mezi přítomností na různých místech, Praha vždycky dostává zelenou. I když po tom často toužím, být současně na dvou místech se mi (zatím) nepodařilo.

Trochu nerozumím postojům některých kolegyň poslankyň, které jsou překvapené, že po zvolení se po nich požaduje, aby byly v Praze fyzicky přítomny. Rozumím, že volají po slaďování profesního a soukromého života, ale pokud jdu do určitého prostředí, kde fungují nějaká pravidla, tak se nemohu zlobit, že se kvůli mně nezmění.

Časová náročnost poslanecké práce je zkrátka velká. Většinu týdnů od úterý do pátku jsem fyzicky přítomna v Praze. Cesta ze Žďáru nad Sázavou do hlavního města mi trvá dvě hodiny a u některých kolegů je to i dvojnásobek. Denní dojíždění tudíž není možné. Harmonogram poslanecké sněmovny je aktuálně šestitýdenní, to znamená pět týdnů na jednáních v Praze a šestý týden je takzvaně poslanecký týden. Během něj je poslanec přítomen v regionu, kde byl zvolen. V tomto období se věnuji schůzkám nebo účastem na akcích, které se odehrávají na Vysočině. Nejedná se tedy o týden volna.

Jako radní města zůstávám v kontaktu s běžným životem u nás doma na Vysočině. Komunální politika je pro mě mnohem osobnější a pružnější nežli ta celostátní. Místem, se potkávají, je kraj. I proto jsem se rozhodla kandidovat do krajských voleb 2024.

Jak strana ovlivňuje mé hlasování?

Hlasování v Poslanecké sněmovně často bývají koaličně předdomluvená. Je to realita, kterou nemá smysl skrývat. Kromě politicky vázaných jsou však i volná hlasování. Týká se to například hodnotových témat. Za to jsem moc ráda. Na druhou stranu mě překvapují někteří koaliční partneři, kteří své poslance i v těchto hlasováních zavazují k tomu, jak budou hlasovat.

Ne vždy se plně ztotožňuji s pohledem strany a nemám problém podpořit pozměňující návrhy, které mi dávají smysl a jdou z řad opozice. Týká se to například hlasování z oblasti zdravotnictví nebo venkova potažmo zemědělství. Ovšem každé takovéto hlasování pečlivě zvažuji.

Když na konci roku 2023 novináři vyhodnocovali „rebely“ stran, tak jsem v KDU-ČSL „vyhrála“. Byla jsem ta, kdo nejčastěji hlasovala ne úplně stranicky. Přesto to byl pouhý zlomek všech hlasování.

Podpořila jsem opozici například v hlasování o snížení sazby DPH na kojeneckou vodu. Zkrátka jsem nedokázala hlasovat proti. Na celostátní úrovni to byly marginální finanční částky, ale za sebe jsem to viděla jako symbol. Je to vyjádření podpory nejmenším dětem, budoucnosti národa. A také jsem pediatr.

Dost často se mě lidé ptají, jakým způsobem zpracovávám to, když je politicky závazné hlasování, s nímž zásadně nesouhlasím. Proti svému svědomí zkrátka nejdu. Sice neodcházím ze sálu, ale párkrát už jsem vytáhla kartu a hlasování se tak neúčastnila.

Změna jednacího řádu

Jednací řád sněmovny by se měl změnit. Škoda času, který je věnován obstrukcím. Demokracie samozřejmě má nechat zaznít i jiný názor, dát prostor opozici, ale chybí mi rozumné časové mantinely, které by platily pro všechny, tedy i pro poslance koalice i opozice.

Existuje pracovní skupina, která se věnuje změně jednacího řádu, ale bohužel výsledky jejich práce se nepromítají do provozu poslanecké sněmovny. Vždycky jsou tendence zvýhodňovat koalici proti opozici. Ti, kdo jsou zrovna v koalici, se obávají, že v následném období by pravidla dopadla na ně. Touha po objektivně dobrém jednacím řádu zůstane opět nenaplněna.

Nelíbí se mi nepředvídatelnost jednání i ve vztahu k zaměstnancům poslanecké sněmovny. Zatímco my jsme zvolení zákonodárci, zaměstnanci tam tráví jednání do pozdních hodin s námi. Vůči nim je to také špatně.

Sáhodlouhá jednání se navíc prodražují. Jak uvedla předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová, jeden jednací den dolní komory parlamentu vyjde zhruba na 3,9 milionu korun. A to je vysoká částka. Domnívám se, že by se nad ní měli zamyslet především ti, kterým nezáleží na tom, co říkají, ale jak dlouho to říkají. Myslím, že potlesk voličů jim nepatří.

Na co se zaměřuji ve sněmovně?

Jako lékařka se přirozeně zajímám o situaci ve zdravotnictví a tomu se přizpůsobuje i má agenda v poslanecké sněmovně. Zároveň zde zastupuji KDU-ČSL, která je především založena na hodnotách. V tuto chvíli je nejstarší politickou stranou ve sněmovně a jsem přesvědčena o tom, že křesťanské hodnoty, které má v názvu, musí hájit i v dolní komoře parlamentu.

Považuji za výhodu, že v rámci zdravotnictví jsem člověk z praxe a vidím tak dopady ministerských rozhodnutí. Jako politička působící zároveň na komunální úrovni znám také provoz samosprávy. Týká se to například problematiky lékáren a novelizace zákona o léčivech, v jehož rámci dochází ke sporům malých lékáren a velkých lékárenských řetězců. Distribuční kanál nefunguje tak, jak by měl, a malé lékárny jsou znevýhodňovány při dodávkách léků.

Situace je složitá, vstupuje do ní ministerstvo zdravotnictví i česká lékárenská komora… Důležitý je dopad do malých měst či vesnic… Snažím se vnímat dopad na běžné obyvatele. Na uzavřeném jednání K10 jsem trvala na vyhodnocení změn po půlroce fungování. Státní ústav pro kontrolu léčiv jako dozorčí orgán může při poručení pravidel udělovat citelné pokuty distributorům. Vyhodnocení bude tématem podzimu tohoto roku.

Problematiku lékáren jsem řešila už jako místostarostka okresního města Žďár nad Sázavou, kde nám jako samosprávě hodně záleželo na tom, aby zůstaly zachovány i malé lékárny s individuálním přístupem k pacientům.